Kauza dopingu cyklisty Contadora ještě není u konce

Asi ano, má na to nejen právo, ale přímo povinnost, chce-li si zachovat kredit nesmlouvavého bojovníka proti dopingu, který provází cyklistiku již mnoho let. UCI čelila ostré kritice ze strany Světové antidopingové agentury (WADA) po řadě dopingových afér cyklistů Riise, Zabela, Ullricha Vinokurova a dalších v souvislosti s užíváním erytropoetinu (EPO) a krevního dopingu. UCI reagovala rozšířením dopingových kontrol a také jako jedna z prvních federací zavedením tzv. biologických pasů, do kterých se cyklistům zaznamenávají naměřené hodnoty fyziologických ukazatelů, např. hladiny hematokrytu pro možnost sledování výkyvů, které by signalizovaly užití dopingových látek.

Dopingové případy v profi pelotonu jsou velmi nepříjemné nejen pro cyklisty samotné, ale i pro jejich okolí v čele se sponzorskými stájemi, které dopingové aféry značně poškozují. Není proto divu, že řešení dopingových přestupků je ovlivňováno i z nejvyšších politických sfér jako byla např. výzva španělského premiéra Španělské cyklistické federaci, aby odvolání cyklisty vyhověla dokonce s tvrzením, že „není žádný právní důvod jej trestat“. Je faktem, že profesionální sport se tak trochu dostává do konfliktu se sportovními řády a pravidly zvláště v momentu jde-li o potrestání zákazem činnosti, což sportovce vyvazuje z pracovní smlouvy a v důsledku toho také přichází o značné finanční prostředky. V případě zákazu dopingu Kodex jednoznačně deklaruje, že antidopingová pravidla jsou pravidla sportovní, která sportovci přijímají jako podmínku účasti ve sportu a jsou jimi vázáni. Z tohoto důvodu je také přijata v Kodexu zásada a potvrzená vládami v Mezinárodní antidopingové úmluvě, že porušení antidopingových pravidel nepodléhá přezkumu obecných soudů. Jedinou výjimkou je přezkum odvolání, že byl porušen nebo nedodržen procesní postup projednávání případu podle pravidel, nikoliv však vlastní skutková podstata dopování.

Má tedy sportovec vůbec možnost se bránit, cítí-li křivdu a dokonce podezření, že sportovní funkcionáři jsou proti němu zaujatí? WADA v důsledku kritik na toto téma zapracovala do Kodexu řadu pojistek, které umožňují zmírnění trestu, pokud ovšem obviněný předloží věrohodné důkazy o své nevině, ne jako Contador o kontaminovaném mase. Pokud ani při využití všech stupňů odvolání má sportovec stále pocit křivdy, existuje možnost odvolání k nejvyšší mezinárodní sportovní autoritě a tou je Arbitrážní soud pro sport se sídlem v Lausanne. Rozhodnutí tohoto soudu je konečné a přezkoumání jeho rozhodnutí ve výjimečných případech přísluší pouze švýcarskému civilnímu soudu, který je všemi zeměmi uznán ve sportovních sporech jako soud rozhodčí. Tvrzení prezentovaná i některými novináři, že dopingový případ bude řešen před civilním soudem, který bude rozhodovat o vině nebo nevině užití dopingové látky nemají opodstatnění. Pokud se přesto dopingový případ soudu předloží, ten vydává rozhodnutí, že projednávání porušení sportovních pravidel soudu nepřísluší, pokud současně nejde o trestný čin nebo přestupek v nedodržení procesních postupů.

O funkci a činnosti disciplinárních orgánů a sportovních soudů bude pojednáno v příštím příspěvku.