Běhání ve stádu – aneb jak se chováme při velkých městských bězích – M. Škorpil
V červnu jsem se zúčastnil pro mě zajímavé akce – sportovního dne firmy SICONIX. Zajímavé to pro mě bylo ze dvou důvodů. Prvním bylo to, že to bylo poprvé, co jsem něco podobného dělal, a tím druhým znovu uvědomění si toho, že se člověk chová v mnoha situacích jako zvíře.Běžíme se stádem
Na toto téma jsme se dostávali pravidelně při výbězích táhlých a poměrně strmých stoupání od koryta Vltavy. V zafunění se dostávala na přetřes celkem logická otázka: „Jakým tempem rozebíhat půlmaraton či maraton?“. V zafunění proto, že valná většina běžců a běžkyň vyběhne při těchto závodech s davem (stádem) bez ohledu na to, jaká je jejich výkonnost. Po pár kilometrech jsou pak zafunění a nevadilo by jim ani, kdyby je v tu chvíli někdo sežral. Ten stádní mechanismus prostě máme někde hluboko v nás zafixován a velmi těžko se jej zbavujeme.
Běh se stádem je ochrana před ulovením
Pak jsem byl také pozván na natáčení pořadu Čajovna o běhání, který se vysílal na stanici Vltava v neděli 12. června. Jako další hosté zde byli MUDr. Peter Stica a Tomáš Jurkovič, překladatel z japonštiny, díky němuž si můžeme číst v češtině knihu Haruki Murakamiho „O čem mluvím, když mluvím o běhání“. Povídání to bylo zajímavé a mezi jiným jsme narazili na to, že člověk běhal v prehistorii ze dvou důvodů. Když chtěl něco ulovit a když byl loven. V podstatě v obou případech jej pudil k běhu strach. V prvním případě, že když nic neuloví, nebude co jíst. V druhém případě, že když bude uloven, přestane mít starosti s tím, že nic neuloví. Otázkou je, který z těch stimulů byl pozitivní a který negativní.

Je s podivem, kolik přirozených instinktů, které jsme zdánlivě tím, že jsme změnili za ty milióny let způsob svého života, potlačili, se nám vrací. Začneme se podle nich chovat ve chvílích, kdy se dostáváme do situací, v nichž před těmi milióny let zcela spontánně zafungovaly. V tomto případě ocitneme-li se v tisícihlavém stádu nomádů směřujících k jednomu cíli, ve chvíli, kdy někdo vystřelí, se v nás spustí utíkací – prchající syndrom a my běžíme na plné kule, bez ohledu na to, zda na to máme či ne, aby nás ten lovec nedostal.
Běh uprostřed stáda je totiž tou nejlepší ochranou. Proto také všechna stádní zvířata přizpůsobují rychlost, jakou se stádo pohybuje, mláďatům, případně slabším kusům, aby je ochránila. V případě člověka to ale tak nefunguje. V případě lidského stáda se každý jedinec snaží zachránit hlavně svou vlastní kůži, takže všichni běží, dokud to jde - co to jde. Ti silnější, trénovanější pak pokračují v nezměněném tempu dál, ti slabší – méně trénovaní – postupně v tempu uvadají, až přejdou do chůze, v krajních případech zůstanou ležet podél trati a stávají se tak kořistí „selky“ – jak nazývají záchranáři sanitku jedoucí při závodě za posledním závodníkem.
Člověk se může od zvířat stále učit
Pokud jste pravidelnými návštěvníky Běžecké školy, tak víte, že už jsem mnohokrát napsal, že nejen v případě startů na velkých městských bězích je dobré se rozebíhat pomaleji. Že to samé platí i v případě těch, kteří s běháním začínají, viz článek Charón tě zve k sobě – zpomal.
Že je to důležité proto, abychom tělo dostatečně nasytili kyslíkem – prokysličili ho, aby mělo dost kyslíku jak pro činnost svalů, tak také pro tvorbu ATP, respektive fungování našeho
metabolizmu, v jehož rámci se potrava pro svaly, ono ATP, tvoří. Mám na mysli to, jak se stáda zvířat rozebíhají pomalu, také to nerozjedou hned od startu, od chvíle, kdy na ně šelma zaútočí. Ostatně je to dané i tím, že predátor, pokud si vyhlédne kořist ve stádu, zezačátku spíš stádo zpovzdálí sleduje, než si vytipuje nejslabší kousek. Takže obě strany pak jsou už rozcvičené, rozdýchané a může začít tanec – lov.
Člověk má rád všechno hned, proto většinou jedná zbrkle a taky to podle toho dopadne. Většina lidí prostě ztratila cit pro situaci a z toho důvodu buď hned střílí, nebo nevystřelí nikdy.
Dvacátý šestý tréninkový týden
21x (2 min PB – 2 min RB) + 2 min PCH, a to 3 – 4x za týden.
PB (pomalý běh) – pomalý běh, je skutečně pomalý, to znamená v tepových frekvencích 65 – 75 % TF max.
RB (rychlý běh) – běh, kdy už se zadýcháte, už se vám bude špatně mluvit, běh na úrovni tepové frekvence 75 – 85 % TF max
Příště si povíme o tom, jak si okořenit trénink těmi správnými kombinacemi.
Miloš Škorpil
![Nutrend [logo]](/img/endurodrive/20110315/nutrend-logo.png)









