Jak si udělat z běhu radost

K běhání jsem nikdy žádný vztah neměla, připadalo mi to jako mučení. Vždyť to tak bolí, píchá v boku a prostě je to utrpení. Běžecké obchody jsem míjela obloukem a vše, co s během souviselo, se mě netýkalo. Dokonce jsem kdysi jeden běžecký závod na truc ušla pěšky.

Jenže nikdy neříkej nikdy. Jako redaktorce mi jeden článek o běhu obrátil vše naruby. Díky své trenérce, která se mnou moje první běžecké krůčky ansolvovala, jsem zjistila, že se dá běžet bez nepříjemných pocitů. Najednou moje tělo letělo, vznášelo se a já jsem zažila ten opojný pocit. Krásný pocit. Takový, který mívám často. Není to ale vždy. Jsou i dny, kdy tělo stávkuje a nechce se mu. Jde to ztěžka. Jenže pak to zase vystřídá ta radost, ty endorfiny z běhu.

Výkon je pro mne zase spojený s radostí. Ano trénuji a když mám svůj den, tak jsem schopná dát do toho všechno a někdy i dosáhnout na bednu. Nedávno jsem na jednom závodě skončila o pět sekund druhá. „Proč jsi soupeřku nepředběhla, vždyť to bylo o kousek.“ Řekl mi můj muž. Ano o kousek, ale byla prostě lepší a já mám radost i z druhé příčky. Běhání mi přináší radost, dělá mě klidnější, šťastnější a vyrovnanější. A kdyby měl kvůli nám začít běhat jen jeden jediný člověk na světě, tak tohle vždycky stojí za to.

Text: Soňa, Running2