Testosteron a jeho vliv na sportovní výkonnost

Lidský organismus produkuje velký počet chemických sloučenin, které již v nepatrném množství (řádově několik miligramů za 24 hodin, ale i méně) řídí a ovlivňují bezpočet biochemických reakcí. Jsou vyráběny speciálními žlázami, které své produkty vylučují přímo do krve. Takovéto látky se nazývají hormony (z řeckého hormaó – budím k činnosti) a mezi ně patří testosteron.

TESTOSTERON – hormon patřící do skupiny anabolicko-androgenních steroidů
Každý hormon má své specifické působení a testosteron patří do skupiny anabolicko-androgenních steroidů. Slovo „anabolický“ zjednodušeně znamená „budující“. Tedy z látek jednoduchých se vytvářejí v lidském organismu látky složitější. Konkrétně testosteron zásadně ovlivňuje tvorbu bílkovin z aminokyselin ve svalové buňce, takzvanou proteosyntézu.

A co si máte představit pod pojmem „androgenní“? Řecké „andros“ znamená „muž“. Z toho jasně vyplývá, že se jedná o hormon, který je zcela typický pro muže a vytváří jeho pohlavní znaky, a to jak tělesné, tak i psychické. Již ve starověku tušili, že varlata jsou zdrojem síly samců zvířat, a proto jejich pojídáním se snažili zvýšit i svoji sílu. Tento samčí pohlavní orgán vytváří nejenom spermie, jakožto nositele dědičnosti, ale i testosteron. Ovšem jeho tvorba a působení je výsledkem řady na sebe navazujících reakcí.

Schéma tvorby a působení testosteronu:

Hypothalamus (mezimozek) › hypofýza (podvěsek mozkový)› varlata › svalová buňka

Mezimozek vydá příkaz prostřednictvím „nadřízeného hormonu“ hypofýze, aby uvolnila další nadřízený hormon tzv. luteinizačního hormonu (LH). Luteinizační hormon se uvolní do krevního oběhu a ten již přímo ovlivňuje sekreci testosteronu ve varlatech. Ta vylučují testosteron přímo do krve a tou se dostane do svalových buněk. Tedy zjednodušeně řečeno: čím více testosteronu, tím větší svalový růst.

Ovšem varlata nejsou jediným, i když zdaleka nejdůležitějším, zdrojem anabolických hormonů. Další podstatně méně známou „lokalitou“ je kůra nadledvinek – ta vytváří několik anabolických hormonů (především DHEA), ovšem v podstatně menší míře než varlata. Kůra nadledvinek je také jediným zdrojem těchto hormonů u žen, ovšem v množství rovnající se zhruba dvacetině tvorby u mužů.Ženy se rozhodně i při sebevětší snaze nemusí obávat nadměrného růstu svaloviny. Množství vylučovaného testosteronu u průměrných mužů se pohybuje v rozmezí 5 až 10 mg denně. Tedy několik miligramů této zázračné chemikálie rozhoduje o tom, zdali muž bude vypadat jako muž a bude se chovat jako muž se všemi jeho typickými projevy.

Co je podnětem ke tvorbě testosteronu? Vytváří se kontinuálně?
Podnětem k tvorbě testosteronu je takzvaná zpětná vazba, kdy množství testosteronu v krvi reguluje samo sebe. Tedy pokud receptory („čidla“, která informují o jeho množství) vydávají informaci o jeho dostatku, testosteron se netvoří. Při snížení hladiny testosteronu dostane hypofýza signál k vylučování nadřízeného hormonu a tvorba testosteronu se rozběhne. Ta ovšem nastává až v určitém věku a tím je dospívání – puberta.

Testosteron v dospívání - co všechno v pubertálním věku způsobuje?

• Plný rozvoj primárních sexuálních znaků – růst a rozvoj penisu, varlat, sekundárních pohlavních žláz (prostata, semenné váčky, nadvarlete apod.), tvorba spermatu ve varlatech.
• Vliv na kůži a přídatné kožní orgány – typické mužské ochlupení, zvýšená činnost mazových a potních žláz – často akné.
• Vnitřní změny – zvětšení jater, srdce, ledvin, počtu červených krvinek, zhrubnutí a prohloubení hlasu.

Růst kostí a svalové hmoty, včetně rozšíření ramen a hrudníku.

Je hladina testosteronu po celý život neměnná?
Vzhledem k tomu, že vylučování testosteronu u mužů probíhá od puberty až do smrti, je muž po celý svůj život – na rozdíl od ženy - v produktivním věku se schopností plodit potomky. Ovšem to neznamená, že hladina testosteronu je celý život konstantní a neměnná. V průběhu života se mezi 20 a 80 lety sníží hladina testosteronu v průměru o třetinu. Hladina testosteronu a její snižování s věkem je velmi individuální a úzce souvisí s životním stylem člověka. Celá řada mužů si stěžuje na problémy se sníženou hladinou testosteronu – poruchy libida, částečnou nebo i úplnou impotenci apod. Ovšem i pro všechny ostatní je vysoká hladina testosteronu předpokladem vitality a životní spokojenosti.

Máme dvě možnosti, jak ovlivnit hladinu testosteronu:
a) snížit ji negativními vlivy, a to např. kouřením, nadměrnou konzumací alkoholu, obezitou (zvláště útrobní tuk), stresem apod. Také používáním diet s extrémně nízkým příjmem tuků (pod 20%) – při dlouhodobé restrikční dietě se prokazatelně snižuje tvorba testosteronu, což souvisí s úzkým „příbuzenským“ vztahem k cholesterolu, z něhož se vytváří.
b) zvýšit ji pozitivními vlivy, a to:
- posilovacím tréninkem silového charakteru – použití těžkých vah, série s nízkým počtem opakování (6 až 10), delší přestávky mezi sériemi (2 – 3 minuty), kombinované základní cviky (dřepy, mrtvé tahy apod.), celková doba tréninku do 45 minut. - použitím doplňků výživy – které stimulují tvorbu testosteronu (nejvíce používaný v současné době např. TRIBULUS TERRESTRIS TURBO).

A to z toho důvodu, že obě předchozí možnosti představují fyziologické postupy, které mají svoje limity a nemusí fungovat. Ovšem je celá řada mužů, u nichž je vlastní tvorba natolik snížená či zcela chybí (například stavy po nádorech varlat), že to značně omezuje jejich kvalitu života. Pro ně je jediným řešením použití „umělého“ testosteronu.

Syntetický testosteron
Synteticky připravený testosteron je pro organismus k nerozeznání podobný od vlastního, a proto vnějším příjmem je možné jej zcela nahradit. Původní snaha byla orientována na získávání testosteronu většinou z býčích varlat. V roce 1926 se podařilo z několika tun varlat izolovat pouhopouhých 20 mg testosteronu, takže bylo jasné, že tudy cesta nevede. Ale začátkem 40. let se započalo s výrobou syntetických sloučenin testosteronu – a hned „ruku v ruce“ s jeho léčebným použitím došlo k jeho zneužití – nacisty v průběhu II. světové války ke zvýšení agresivity německých vojáků.

Postupně se vytvořily lékové formy, které se indikují pouze za určitých podmínek a pod dohledem lékaře specialisty, a to:
- po kastraci (většinou chorobné stavy, kdy muselo dojít k odebrání varlat – takzvaná substituční terapie) - při nedostatečné činnosti žláz s vnitřní sekreci a následné poruše sexuálních funkcí (až endogenní impotence), zhruba 10% mužů mezi 40 až 60 lety a 20% mužů nad 60 let trpí těmito potížemi - při nedostatečné činnosti předního laloku podvěsku mozkového (hypofýza) - při snížené chuti k sexu (poruchy libida), - při snížené duševní a tělesné aktivitě - u určitých typů neplodnosti způsobených poruchou tvorby spermií - při osteoporóze, hojení komplikovaných zlomenin a poúrazových stavech, léčbě popálenin, astenii apod.

TESTOSTERON a doping
Všechny formy umělého testosteronu se mohou používat pouze na lékařský předpis, dle doporučení lékaře specialisty, v indikovaných případech a v předepsaných dávkách. Všechny ostatní případy je nutno chápat ne jako použití, ale jako zneužití testosteronu a mezi tyto případy patří použití testosteronu jako dopingové látky.

Na základě jeho fyziologické úlohy v organismu se není co divit, že souběžně s používám testosteronu jako léku se začal používat jako prostředek na zvýšení tvorby svalové hmoty a síly – a to již od začátku 50. let. Ale pozor. Nemluvme v této souvislosti a v této době o používání nedovolených látek – tedy o dopingu. Tehdy žádná taková definice a postoj k jeho používání neexistovaly. Bylo povoleno vše, co sportovcům pomáhalo, protože nic nebylo zakázáno. Jako doping bylo použití testosteronu a především z něho odvozených anabolických steroidů postupně zakazováno v jednotlivých sportovních odvětvích od začátku 70. let a poprvé na olympijských hrách v roce 1976 v Montrealu.

Použití samotného testosteronu se záhy ukázalo pro sportovce jako ne příliš vhodné, a to právě pro vyrovnaný poměr mezi žádoucími anabolickými účinky a nežádoucími androgenními (např. agresivita) účinky – a tak se postupně vyvíjely, vlastně již speciálně pro potřeby sportovců, anabolické steroidy, u kterých mnohonásobně převažují anabolické účinky nad těmi androgenními, ale to je již opravdu jiná kapitola.

Podstatné zvýšení tvorby svalové hmoty a síly je pouze jeden, byť nejznámější aspekt zvýšené hladiny testosteronu (ať je dosažená jakýmkoli způsobem), ale testosteron i podstatně urychluje zotavení po tréninku a sportovec může častěji a intenzivněji trénovat, zvyšuje agresivitu, ale i výbušnost. Všechny tyto aspekty představují nespornou výhodu nejenom pro jeho použití v „tradičních“ sportech jako je kulturistika, vzpírání, vrhy, hody, ale i v sprintech, cyklistice, kanoistice, lyžování, plavání, kolektivních hrách, vytrvalostních bězích, bylo by možné jmenovat téměř všechny snad kromě šachů a šipek. Záleží jenom na fázi vašeho tréninku.

Co dodat na závěr? Testosteron je výborný sluha, ale zlý pán!
Vypadá to vše příliš ideálně na to, aby to nemělo svoji zápornou stránku. Před použitím umělého testosteronu a hlavně anabolických steroidů ve sportu je třeba velmi důrazně varovat. Ne z etického, ale z čistě pragmatického zdravotního hlediska: poškození jaterních funkcí až potenciálně karcinogenní účinky, steroidová žloutenka a akné, gynekomastie, poruchy potence, zvýšení hladiny cholesterolu vedoucí až k arteriosklerotickým změnám, vypadávání vlasů a tak bychom mohli pokračovat dále. To vše jsou následky masivního, dlouhodobého zneužívání testosteronu a anabolických steroidů v mnohonásobně vyšších dávkách, než jsou ty terapeutické. Podrobnější výčet a rozbor těchto zdravotních problémů by vydal na samostatný článek.