Běžím, znamená jsem nedostupná | NUTREND.cz - Oficiální e-shop

800 750 750(8-16 hod.)

Váš košík: 0 0
Menu

Běžím, znamená jsem nedostupná

Běžím, znamená  jsem nedostupná

Datum: 11.2.2020

Nedávno jsme šli s manželem běhat. Před domem jsme si zapnuli své sporttestery a čekali, až se nám připojí GPS. Jenže v tom zazvonil jeho telefon a já musela dlouhou dobu čekat, až si vyřeší nějakou pracovní věc. Vybíhala jsem pak promrzlá, mrzutá a naštvaná. Je tedy fajn někdy nechat mobil doma a věnovat se jen sami sobě?

Klienti mého muže mají nevšední schopnost zavolat zrovna ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. „Proč jsi ten hovor bral, přece by se nic nestalo, kdybyste to vyřešili za hodinu. Je přece neděle večer, a tak nemusíš být pořád k dispozici.“ Říkala jsem mu. Jenže i já sama vidím, jak mě sociální sítě a technika ovlivňují.

Když jsem před několika lety zcela neplánovaně běžela svůj první půlmaraton, neměla jsem ani hodinky, ani mobil. Určila jsem si své tempo a mým cílem bylo hlavně doběhnout. Byla to krása. Šlo to jako po másle, kilometry ubíhaly a když už jsem se blížila k cíli, bylo mi jasné, že to dám a že si svůj sen splním. Do cíle jsem vběhla plná štěstí a euforie. Můj výsledek byl 2 hodin a 2 minuty. „Týýýjo, to kdybych to bývala věděla, stáhla bych čas pod 2 hodiny.“ Říkala jsem si. A pak jsem k narozeninám dostala své první běžecké hodinky a vydala se s nimi na půlmaraton do Olomouce. Stále jsem si kontrolovala čas a opravdu – do cíle jsem dorazila asi deset sekund před druhou hodinou. Ano, cíl byl dosažen, ale za jakou cenu? Zlepšila jsem se o více, než dvě minuty, ale který závod byl lepší? Ze kterého jsem měla lepší pocit a zážitek? Samozřejmě, že z toho prvního!

Sporttestr je skvělá věc, mám ho ráda při tréninku a při závodech, kdy vím, kolik mi ještě zbývá do cíle a jaká je moje tepovka. Jenže někdy je právě skvělé si přes hodinky dát bundu nebo si je otočit a nedívat se na ně. Mobil vypnout, nemít hudbu a být jen sama se sebou. Vnímat svoje tělo – kroky, postavení, dýchání. A přírodu okolo sebe. Je to čas, kdy jsem tu jen já a můj svět. Nic nemusím. Nikdo mě neruší. Jen já a běh. Je to vlastně taková terapie.

A co mobil? Při běhání ho nosím, je to ale ze dvou důvodů: jedná se o bezpečnost a o to, že když máme běžecký blog, tak při něm fotíme. Ale někdy, když jdeme běhat jen tak, vypneme si jeho zvonění, necháme ho v kapse nebo v ledvince a vnímáme jen sami sebe. Užíváme si běh, bavíme se spolu nebo běžíme vedle sebe jen tak. Vnímáme krásu okolní přírody, a když vyběhneme na kopec, vidíme pak seshora tu nádheru, jsme nejšťastnější na světě.

Text: Soňa, Running2.cz