Pokud se zabýváte běháním hlavně pro dobrý pocit, to znamená, že si chodíte zaběhat jen tak pro radost z toho, že máte konečně čas jen sami pro sebe, chcete si popovídat s kamarádem, nebo proto, že vás pohyb prostě baví, pak rozhodně není nutné, aby vás běh bolel.
Pokud ale máte soutěživou povahu a rádi změříte své síly se soupeři při závodě, nebo účelem vašeho tréninku je neustále posouvat své hranice k rychlejším časům, pak si musíte na bolest při běhání a po něm zvyknout.
Nemusíte se jí však bát, protože tato bolest nesignalizuje zranění, ale fakt, že vaše tréninkové úsilí překročilo aerobní práh. To je místo, kdy vaše tělo pracovalo ještě na úrovni dostatečného přísunu kyslíku, ale dostalo se pak do zóny anaerobní, kdy se vaším svalům již kyslíku nedostává.
Když ve svém tréninku začnete aplikovat intervalové úseky (opakované čtyřstovky, krátké, ale intenzivní výběhy do kopce, fartlek apod.) najednou se vašim svalům nedostává kyslíku. Začne se v nich usazovat laktát a svaly začnou bolet. Stejný stav se dostavuje i v závodě, zejména ve chvíli, kdy se nedostatečně rozcvičíte, nebo když jste překročili míru úsilí, na něž je vaše tělo trénováno.
Postupným zvyšováním dávek v intervalovém tréninku. Třeba tak, že jeden týden běháte 6 x 400 m, další týden 8 x 400 m, třetí týden 10 x 400 m a tak dále. Při každém následném tréninku tak podáte o něco větší výkon při trochu větším úsilí. Mitochondrie ve vašich buňkách mírně nabobtnají, buněčné stěny se poruší a vyplaví se laktát.
