Mistrovství světa juniorů 2017

Při váze okolo 97kg jsem začal pomalu ubírat sacharidy a přidal jsem další tréninkové jednotky, abych navýšil svůj výdej. Postupně jsem se tak dostal z tréninku 2+1 až na 4+1, což jsem vnímal jako strop, který jsem schopný uregenerovat. V rámci úpravy jídelníčku jsem musel upravit také svou suplementaci, kde jsem například nahradil sacharido-proteinový koktejl Compress B.I.G. novým Hydro Whey - špičkovým proteinovým hydrolyzátem, který pro mě byl více než vhodný.

Přestože se léto rychle přehouplo a do závodů mi zbývalo méně než měsíc, pořád se mi dařilo udržovat v tréninku prakticky stejně těžké váhy, jaké jsem používal v nejtěžších sériích v objemové přípravě. Pro mě to jsou například 60ti kilové jednoručky, se kterými jsem zvládl provést 6-8 tlaků na nakloněné lavici, nebo dřepy s 220kg činkou rovněž pro 6-8 opakování. Cítil jsem se prostě dobře a to bylo hodně znát. Pomáhaly mi v tom bezpochyby i výborné spalovače, a to jak Fever, který jsem bral během dne tak Thermo Booster, který jsem si dával na povzbuzení před tréninkem.

Jelikož jsem chtěl mít lepší obraz o své přípravě, rozhodl jsem se, že si 14 dní před světovým šampionátem vyzkouším ještě jednu soutěž u nás v Česku a to GP Pepa Opava, kam se každý rok sjíždí závodníci z celé Evropy a já se tak budu moci porovnat s kvalitní konkurencí. Celá soutěž se konala v krásném Opavském divadle, a jelikož to bylo blízko, přijela se tam na mě podívat má rodina a přátelé, takže jsem si závody opravdu moc užil. Přestože jsem se na tyto závody neodvodňoval, povedlo se mi tam získat pěknou bronzovou medaili, která mě moc potěšila.

Posledních 14 dní po GP v Opavě však pro mě bylo opravdu náročných, byl jsem si dobře vědom nedostatků, které ještě moje forma má, takže jsem se do tréninků naplno opřel a v jídelníčku jsem striktně ubral kalorie, abych dopálil poslední zbytky tuků v podkoží. Když jsem ve středu odpoledne odcvičil poslední trénink, cítil jsem v sobě pocit štěstí, že první část je za mnou.

Ve čtvrtek odpoledne jsem si sbalil kufry a vyrazil jsem spolu s 25 člennou Českou reprezentací autobusem směrem do Rumunského města Bistrita. Dorazili jsme tam po 17 hodinách cesty v pátek před polednem a přesunuli jsme se do několikahodinové čekací fronty na prezentaci závodníků. No, nebyla to žádná radost, ale vydrželi jsme to a mě se o pár deka povedlo vejít do soutěžní váhy, která na mou výšku 182cm měla limit 86kg.

Jelikož na hotelu nebylo místo, přesunuli naši reprezentaci do skromné ubytovny, kde jsme přespali a hned ráno jsme vyrazili na místo konání soutěže. To už jsem měl na sobě 2 vrstvy soutěžní barvy. Další vrstvu jsme natřeli na místě, a protože šla moje kategorie jako jedna z prvních na řadu, měl jsem za sebou semifinále velmi rychle. Náš tým mě velmi povzbuzoval, ale jednoznačně jsem nevěděl, jak si na tom stojím, protože mí soupeři se mnou sváděli velmi vyrovnaný souboj. Do finále jsem dal všechno a snažil jsem se odprezentovat, jak nejlépe jsem zvládl. Pak nastalo čekání na výsledky, až nakonec naši kategorii znovu zavolali na pódium. Volali nás pomalu od šestého místa a mí soupeři mě pomalu začali opouštět, nakonec jsem tam zůstal já a závodník z Litvy, v tu chvíli se mi hlavou nekontrolovatelně vířily emoce, až nakonec zvolali, že zlatá medaile putuje do České Republiky!

Nikdy dřív jsem neslyšel Českou hymnu s takovou radostí. Byl to pro mě jeden z nejemotivnějších okamžiků, jaké jsem kdy zažil a mám obrovskou radost, že se mi do třetice povedlo získat titul mistra světa.