Dříve mě v horách bavily túry, teď tam běhám. Líbí se mi, že díky běhu toho stihnu vidět více a že se tak dostanu na velmi zajímavá místa. Kamkoliv přijedeme, jdeme se s Michalem proběhnout. Viděli jsme tak čajové plantáže v Jižní Indii, vyběhli si na nejvyšší horu řeckého ostrova Kos, sledovali krajinu v Dolomitech nebo rádi poznáváme i Česko. Rádi si výlety plánujeme – je to taková rychlostní turistika – do prudkých kopců chodíme, rovinky a z kopce běžíme.
Na každém kopci je výhled
Dříve jsem kopce nenáviděla, a když mě Michal vzal na první velký běžecký výlet do Svatého Jána pod Skalou, pěně si to ode mne „slíznul“. Do kopce jsem funěla jako lokomotiva a myslela si, že to snad a ni nepřežiju. Jen pak jsem si to v hlavě přehodila, naučila se techniku a teď kopce naopak zbožňuji. Vím totiž, že ta dřina se vyplatí – na každém vrcholu, když to počasí dovolí, čeká ten nejkrásnější výhled. S kopcema mi pomáhá několik věcí – velmi se mi osvědčily hůlky, do kterých se můžu zapřít a šetřím si tak nohy a kolena, ale také mi fungují energetické tyčinky. Jím je co půl hodiny. Mým favoritem jsou teď Fruit Energy Bar.
Hodně lidí mi říká, že teď vypadám prostě báječně. Samozřejmě že v tom roli hraje několik faktorů – hodně se hýbu, dobře jím, dělám, co mě baví a také jsem hodně venku a ne zavřená doma. Když jsem na horách, tak se všechny starosti rozpustí a já vnímám krajinu a přírodu kolem sebe. Skvěle mi to pomůže ošálit i hlavu – tak pak nemyslím ani na to, že ten kopec je tak prudký nebo že už nemůžu. Díky přírodě a dostatku kyslíku jsem i zdravější a mám lepší imunitu.
Poznávám sama sebe
Zejména náročné horské trailové závody jsou výzvou. Někdy vedou terénem, o kterém bych vůbec neřekla, že ho zvládnu. Nejhorší pro mě není lézt po skalách nebo kamení, ale nemám ráda kluzké povrchy – drobné kamínky a zejména roztopený sníh, který zbyl ze zimy. Ten se teplem změní na malé ledové krystalky a ty pěkně kloužou. Jedno však vím jistě, když se nebojím a trochu to pustím, jde to mnohem lépe, než když jsem příliš opatrná. A když doběhnu do cíle? Tak to je jedna z nekrásnějších chvil, které fakt miluji.
Text: Soňa, Running2.cz
