Spartan Race Beast Liberec

Jaká byla trať? Ze začátku velmi příjemná: mírné kopečky v lese, lehké překážky, které ovšem zakončila koupel v řece o teplotě max. 10°C, a museli jste plavat 30m tam a zpět. Kdo nechtěl, mohl si udělat na místě 120 angličáků a v polovině trati ještě dalších 30 za memory test. Protože mezi cestou tam a zpět vás na břehu čekal 8místný kód, který jste si museli zapamatovat. Takže 99% lidí šlo plavat a 99% lidí dozajisté ucítilo svírání plic ledovou vodou. Šok ze zimy nebyl výjimkou a pánové na člunu měli dost práce. Konkrétně i já pomáhal jedné slečně se dopravit k záchranářům, protože nebyla schopna plavat.

Poté klasický běh v nížině s překážkami jako je lano, oštěp, monkey bars, .. klasika, první třetina trati mi zabrala pouze 60 angličáků, protože rovnováha mi šla na jedničku s hvězdičkou, ale oštěp a kluzké ručkování mi tak lehce neprošlo. Někde v dálce jste mohli vidět vysílač Ještěd, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tam povede trať. Tak daleko, odhadem milión kilometrů, vedla. Takže první výběh na vrchol hory a skákání 300m snožmo bylo snad to nejlehčí, co vám tento kopec dal. Dolů z kopce a zase nahoru po červené sjezdovce. Potom zase dolů. Ty seběhy začaly většině lidí odrovnávat kolena a dalším nešťastníkům zajistili zmodralé palce u nohou. Holt tento závod trestal za každou chybičku, která Vás potkala, takže i špatnou techniku seběhů, nebo špatnou obuv. Každopádně nás to hlavní čekalo následovně. Výstup na skokanské můstky po schůdcích Vám připomínalo nekonečné šlapání na stroji StairMaster ve fitku. Šance někoho předběhnout byla nereálná, protože zástup lidí byl nekonečný a jedno tempo nekompromisní. Nahoru a dolů a hned vedle jste mohli vidět skupinu 50 lidí čekající cca 15 minut na Sand Back (muži 30, ženy 20kg), jehož hmotnost byla opravdu jen odhadována, déšť a jejich promočení vám konečnou hmotnost navýšil ještě o dalších 5kg. To byla ta lepší zpráva. Ta horší byla, že jste jej nesli po černé sjezdovce až nahoru, odhadem 400 - 500m. Kopec byl tak prudký, že jste místy museli po všech 4. Kdo čekal, že dolů to bude lepší, se tvrdě mýlil. Sklon kopce, promáčený povrch udělal ze svahu doslova skluzavku a pády byly takřka v sekundových intervalech. Co se pořadatelům podařilo zajistit, byl dostatek sanitek pod kopcem, protože zde již skončila spousta lidí pro vyčerpání ze zátěže a prochlazení z počasí.

To bylo místo, kde jsem chtěl dát náš tým dohromady a počkat na opozdilce. Bohužel počasí a strach ze zatuhlých svalů nás donutil pokračovat alespoň v indiánském běhu. Naše tempo ovšem napadlo všechny, protože od „Smrtelného kopce“ to bylo ještě „nekonečno do cíle“ s překážkami jako lano, stěna, a hlavně v závěru 30kg kýble plné šutrů, které naše křehké členky týmu doslova přizemnily k zemi. Poslední kilometr a vy jste museli pod komplet bahnitou vodou podplavat překážku, svislou stěnu a hurá do cíle. Bohužel žádné objímání, focení a skákání radosti. My byli tak promrzlí, že okamžitě po obdržení medailí jsme utíkali do aut, zahřát se a převléci. Bohužel houstnoucí déšť nám již neumožnil vyjít ven a udělat pár společných fotek. Každopádně jsme si to vynahradili hned následující den.

Jako kapitán Nutrend Teamu musím poděkovat všem členům a dát velkou poklonu. My všichni jsme dokončili regionální trifectu a to nás řadí do té lepší pětiny všech Sparťanů. Byla to dřina, byly to modřiny a pocity vyčerpání, ale stálo to za to!! Kdo nezažil, nikdy nepochopí!!

Nutrend teame AROOO, AROOO, AROO….příští rok na trati.

S pozdravem Michal Kulštejn