Jiří Svoboda si mohl stejně jako Václav Janík užívat kvalitní konkurenci. Dvoumístných sportovních prototypů se na startu závodu objevilo celkem deset. Jiří Svoboda tak musel o další body do FIA Hill Climb Cupu tvrdě bojovat. První část soupeřů startujících ve stejné objemové třídě zvládl šternberský závodník bezezbytku pokořit a mezi dvoulitry dominoval. S ohledem na hodnocení skupiny E2-SC/CN mu nestačily pochopitelně síly jen na trojici výkonnějších strojů. Celkově tak zakončil Jiří Svoboda německý podnik na čtvrté absolutní příčce ve skupině E2-SC/CN a navýšil svůj bodový zisk v celkovém hodnocení kategorie 2 na 65 bodů, čímž si upevnil průběžnou druhou pozici v evropském poháru. „Závod se pro mě odvíjel skvěle, dařilo se mi postupně posouvat hranice a nakonec jsem dokázal zajet i pod úroveň jedné minuty, což je pro mě osobně uspokojivý výsledek, protože jsem zajel lépe než loni i na tak rozdílném povrchu, který letos přinesl nově položený asfalt. Výsledek dnešního závodu mohl být mimo vítězství mezi dvoulitry ještě lepší, protože mi o sekundu uteklo třetí místo v celkovém hodnocení skupiny, ale alespoň je co zlepšovat při příští účasti,“ zhodnotil ze svého pohledu závod jezdec dvoulitrové Normy M20FC Jiří Svoboda.
Václav Janík se v Osnabrücku pral se zhoršenou přilnavostí nového povrchu tratě. V tréninkovém tempu při sobotním programu zvládl svoji Lolu B02 dopravit do cíle jako osmý nejrychlejší a svým mechanikům přinesl informace o neklidné zádi monopostu. Zásah do nastavení vozu přinesl v nedělním závodu zlepšení tréninkového času, ale zrychlit se podařilo i soupeřům. Kompletní špička absolutního pořadí závodu se srovnala v rozmezí 4 sekund. Vyrovnanost nejrychlejších jezdců přinesla do průběhu soutěže velké napětí, protože šanci na prvenství mělo hned devět jezdců. Václav Janík byl ale před druhou jízdou nejvíce vzdálen šanci na prvenství. „Stejně jako v předchozích závodech opět tahám za nejdelší konec „nitě“. Ztráta na absolutní čelo není veliká, snažil jsem se při jízdě tlačit, ale bylo to za cenu několika drobných jezdeckých chyb, které mě stály nějaký čas,“ připustil Václav po prvním výstupu. Problémy na trati měla celá řada jeho soupeřů, takže byl díky průtahům závod nakonec odjet jen v rozsahu třech závodních jízd namísto čtyř. Václav Janík měl tedy na zlepšení úvodního výkonu o jeden pokus méně, ale i tak se mu podařilo ukrojit další cenné desetiny. Pro Václava Janíka tedy závod na německé trati přinesl konečnou sedmou příčku v hodnocení skupiny E2-SS: „Mám za sebou těžký závod. Na trati jsem se necítil zcela optimálně a ztrácel jsem díky zhoršené trakci na zadních kolech. Závody to byly velmi pěkné, přálo počasí, přišlo hodně diváků. Pět až šest jezdců zajíždělo hodně podobné časy a bylo to trochu o tom, kdo udrží nervy. Představoval jsem si časy minimálně o sekundu rychlejší na jednu jízdu, ale prostě se to dnes nepodařilo a tak beru i konečnou sedmou příčku. Na druhou stranu mě takový závod motivuje pro lepší výsledek příští týden ve slovinském Lučine, kde se opět sejde podobná konkurence, takže bude zase postaráno o kvalitní průběh závodu. Tentokrát ovšem musím najít během jízd lepší „recept“ na soupeře.“
