Wings For Life World Run – uteč co nejdále pro dobrou věc

Každý rok v různých místech po světě se startuje ve stejný čas. V jednu hodinu středoevropského času, takže někdo běží i v noci nebo brzy k ránu. Myšlenka závodu je moc hezká – běžet pro ty, kteří kvůli poranění míchy běžet nemohou. Mezi běžci tu ale najdete také vozíčkáře, kteří také závodí. Cílem je doběhnout nebo dojet co nejdále – utíkat cílové čáře v podobě catcher car, který vyrazí půl hodiny po startu a postupně zvyšuje svoji rychlost.

My věděli, do čeho jdeme – už jsme si to vyzkoušeli v Bratislavě nebo loni v Mnichově. Tentokrát bylo ale velmi upršené počasí, déšť se nezastavil od rána do večera. Běžet v mokru mi nevadí, mám to dokonce radši, než když je léto. Ale přece jenom na start a po doběhu to komfortní není, zvlášť, když je venku zima. Vybavila jsem se proto běžeckou vestou, do které jsem si do sáčku dala suché převlečení a také jídlo. To na dlouhé závody potřebuj. Loni jsem dala 17 km, letos jsem si dala za cíl dvacítku.

Běželo se nádherně, trasa vedla ulicemi Vídně, bylo na co se dívat a tak kilometry ubíhaly. Poctivě jsem pila. Na pátém kilometru jsem si dala tabletu Carbonexu, na desátém kousek mojí oblíbené energetické tyčinky Voltage, na patnáctém zase Carbonex. Tělo nebylo vyčerpané a makalo na plné obrátky. Míjím sedmnáctý kilometr. Ještě tři, říkám si. Pak nejednou míjím dvacítku. Dokázala jsem to.

Čekám, že teď už by mě měl dojet catcher car. V ruce mám mobil, abych si s ním vyfotila selfíčko, ale on nikde. Dvacet jedna, dvacet dva. Kde je? Že by dvacet tři? Stíhám to. Sotva protnu ukazatel 23 km, auto mě dohání. Tak to je nádhera! Dokázala jsem to. Splnila jsem svůj cíl a ještě jsem doběhla o dost dále. Zlepšila jsem se o celých šest kilometrů. Stále prší, ale nálada je tak skvělá, že to nezkazí náladu. Byl to jeden z nejlepších závodů, co jsem kdy běžela. Když se spojí dobrý trénink, pro mne dobré počasí a také kvalitní výživa, tak je úspěch prostě zaručen.

Text: Soňa, Running2.cz