Jak jsem vyběhla skokanský můstek

Nejtěžších 400 metrů v životě – to je slogan závodů RedBull400, které se konají všude po světě a jedno mají společné – vyběhnout nahoru skokanský můstek. Řeknete si – 400 metrů je krátká trasa, to se dá zvládnout. Jenže když se postavíte pod můstek a vidíte, kam až se máte vydrápat, najednou zkrotnete. Stejně tak i já.

Můstek na Štrbském plese v Tatrách patří k nejtěžším. Má sklon skoro 35%. Když jsem pod ním stála, připadal jsem si jako mraveneček. Věděla jsem, do čeho jdu, už jsem můstek vybíhala dvakrát v Harrachově, ale tento byl mega. Stejné pocity měl i Michal.

Vím, že musím mít energii - rychlou a silnou. Půl hodiny před během si dávám tyčinku Voltage. Mám ji vyzkoušenou z trailových závodů a funguje. Těsně před startem si chroupu tabletu Carbonexu, která dodává další energii.

Michal už odstartoval. Chlapi běží a je to mazec. Jsem nervózní. Michal je nahoře a já startuji. Nepřepaluji první metry. Vím, že si musím rozložit síly do ostrého kopce. Lezu po čtyřech, protože sklon je už příliš ostrý. V cíli mě čeká Míša. Bylo to tak adrenalinové.

Jdu do finále. Teď poběžím i můstek nahoře. Strategie opět stejná, Carbonex před výstřelem. Běží, lezu a najednou jsem za bránou na 300 metrech. Je tady. Nejprudší část. Dřevěná prkna připomínají široký žebřík. Lezu rychle, jak můžu, po čtyřech. Tady se postavit nedá! Už jen pár metrů a jsem v cíli. Jsem jak nebi. Vše okolo mne je malé. Dokázala jsem to. Dole je radost ještě větší, setkání s Michalem a zjištění, že jsem finále B doběhla jako první. Děkuji za to i Nutrendu, který mi dodal síly v závodě.

Text: Soňa, Running.cz